Domů / FIT / Bosá noha / Mých prvních šest týdnů naboso
Energie života

Mých prvních šest týdnů naboso

Chůze naboso začíná být fenomén, všimli jste si? Sám jsem do dnešního rána netušil, že se komunita bosých lidí až tak utěšeně rozrůstá…

K chůzi naboso mají tito lidé různou motivaci. Mne ale zajímá především ta moje. Bolely mne prostě nohy. Dlouhodobě, a opravdu fest. Pokaždé, když jsem přišel zvenčí domů a zul boty, zvlášť po celodenním nošení, ještě několik hodin jsem se cítil jako ve svěráku. Moje nohy trpěly celá léta a čím dál víc. Čím dál intenzivněji žadonily, abych je neobouval a já nechápal, co po mně chtějí. Vždyť to jednoduše není možné!

Ale je. Před šesti týdny jsem na firemním večírku hrál s čtyřletou Inkou, dcerkou šéfa, fotbálek na terase – takové to malé domácí čutání, znáte to – a rozpadl se mi sandál. Praskl a odletěl. A to byl signál! Nejen že moje nohy nechtějí boty, ale ani moje boty už nechtějí nohy. Bylo rozhodnuto.

Bylo to 1. června večer a od té doby jsem nevzal na nohu nic, co by i jen zdánlivě připomínalo obuv nebo ponožku. Domů jsem se vracel za deště, moje bosé nohy pleskaly po chladivé dlažbě a čvachtaly se loužemi a mně bylo krásně. Svobodně.

Od toho večera pršelo denně. Celých čtrnáct dní. A lidé se mě ptali, jestli mi není chladno. Ne, není, naopak mám pocit, že mě ta zem hřeje, odpovídal jsem.

Zdaleka největší starost o mé zdraví v souvislosti s mojí bosou nohou měla samozřejmě naše babička. „Zraníš se! Nastydneš!“ A krom toho taky „Děláš nám ostudu!“, což ve svých skoro padesáti považuji za spíše úsměvné povzdechnutí matky nad dítětem, na jehož výchovu už více než třicet let nemá vliv – nic proti tvé pečující, láskyplné náruči, mami.

Teď se asi ptáte, jak to vypadá, když se jako začátečník rozhodnete neobout si boty a vlítnete do bosochodectví, jak se říká, rovnýma nohama. Zklamu vás. Nenachladil jsem se. Naopak jsem se zbavil té svojí věčné rýmy. Nešlápl jsem dokonce ani na střep, i když místy mám pocit, že jdu minovým polem a kdybych byl paranoidní, musel bych si myslet, že ty láhve na chodnících snad rozbíjí někdo schválně.

Psí výkaly se mi taky prozatím vyhýbají. Nešlápl jsem do psího ani žádného jiného bobku, pominu-li příhodu s Minnie, malou kříženkou jorkšíra a čivavy, která se oproti svým zvyklostem „vytento“ uprostřed noci přímo doprostřed předsíně. Tomu se potmě nešlo vyhnout! Svou nálož ale umístila na tři kroky od koupelny, takže smůla, škody na mém zdraví či důstojnosti veškeré žádné.

Moje nejdelší ušlá trasa? Deset kilometrů, když jsem se vypravil na třešně – psal jsem TADY. Plosky nohou dávaly znát, že na takovou zátěž nebyly zdaleka ještě připravené a intenzivní pálivá bolest se ozývala ještě druhý den. Ale vydržely. A kůže na ploskách se zdá být den ze dne jakoby tužší a tím pádem snad i odolnější.

Lidé se mne ptají (známí i cizí, v obchodech, v parcích, jen tak na ulici), co budu dělat v zimě. Odpovídám, že nevím. Skutečně nevím. Patrně to vyřeším botkami barefoot, o kterých jsem psal TADY několik týdnů předtím, než jsem se sám stal bosochodcem. Co vím je, že moje staré boty budou nejkrajnějším řešením. Moje nohy se totiž bez nich cítí volně a svobodně, cítí se zdravě a nemají problémy.

Co vaše nohy? Mají problémy? Zujte se. Ničeho se nebojte a zkuste to.

Nebo chcete nejprve načerpat sílu a odhodlání ze zkušeností jiných? Komunitu bosých lidí, najdete ve skupině Bosonožci a bosonožky na facebooku. Můžete se s nimi vypravit třeba na společný bosý výlet…

Eva MythBuster Tolarová‎ 4

PS: Protože na mých nohách neshledávám nic zajímavého, resp. nemyslím si, že by mužské nohy mohly někomu poskytnout estetický zážitek, přičemž o ženských nohách si myslím opak, dovolil jsem si úvodní fotografií udělat reklamu na šperk litevského výrobce Barmine, který pořídíte za 25 dolarů. Někdo by tomu taky mohl říkat potěmkinovy sandále, protože takto ozdobená noha nevypadá při zběžném pohledu shora jako bosá. Podobné nabízí i Eva Tolarová (viz foto) v již jmenované fb skupině, třeba ji umluvíte a jedny vytvoří i pro vás.

Web nebo e-shop?

Čtěte také

Neuvěřitelných 75 kilometrů naboso – jak to mohlo dopadnout?

Vyšlápli si z Prahy do Prčic. A celých 75 kilometrů ušli naboso, to znamená opravdu bez bot! Bratři Lukáš …

Nebojte se a klidně sem napište komentář. Díky. :)

Loading Facebook Comments ...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *